Žluté oči kočičí

Už jsem dlouho nepřidala žádné líčení. A to se poslední dobou do práce líčím téměř denně. Pokud mám tedy zrovna náladu, chce se mi nebo to stíhám. Začalo mě to vážně bavit.^^
Problém je, že většinou to nestihnu nebo zapomenu vyfotit. Nebo je debilní světlo. Což je poslední dobou skoro pořád. Takže se nedá vůbec slušně fotit nebo nedejbože snad natáčet. S takovou se asi vážně brzy vzteknu a pořídím si nějaké to studiové světlo. Nejlíp nějaké skladné, abych ho měla vůbec kam dát.
Ale to jsem odběhla. Takže zpátky k líčení.

V počítači jsem našla pár jakž takž použitelných fotek. Jsou to sice jen oči a ne celé líčení. Ale snad mi to pro tentokrát odpustíte. Celý look totiž buď na fotce vypadal divně nebo prostě bylo špatné světlo nebo jsem zkrátka měla namalované jen oči. Navíc si už ani moc nepamatuji, co za stíny a další produkty jsem při daném makeupu použila. Vesměs, ale pořád točím svoje paletky od Sleeku. Akorát ta zelená je z pigmentu od Essence a zelené tužky na oči.

Smaragd

Zelná je jedna z mých nejmilejších barev. A v kombinaci se zlatou, která ovšem na fotkách nejde skoro vidět je zkrátka skvělá. Pak už jsem přidala jen link a řasenku a bylo.






Bouřka

Tohle líčení jsem dělala v den, kdy jsem byla vážně otrávená a naštvaná a měla jsem náladu na něco temného a ponurého. Mám dojem, že v ten den bylo i pěkně hnusně, co se počasí týče. Takže jsem se rozhodla tomu přizpůsobit.









Mrazivo

Zima už je tady i když to tak venku vůbec nevypadá. Protože sníh si očividně letos vzal dovolenou. Stejně jsem propadla zimní náladě a rozhodla se dát na oči něco mrazivého. Ačkoli modrá vážně není moje barva. Tahle tmavě modro fialová se mi celkem líbí. 

Navíc krásně ladila k mé 

sobí mikině ve stejné barvě.

(Po)narozeninová nákupní horečka

Jak už víte, nedávno jsem měla narozeniny a tak jsem si řekla, že je ten správný čas udělat si něčím radost a vydala se po dlouhé době na nákupy. V tomhle článku se s vámi chci podělit o to, co všechno jsem ukořistila.^^
Některé věci jsem dostala darem, některé jsem si pořídila jako dárek sama. A ano, vím, že vás to všechny úplně hrozně zajímá, ale já se zkrátka chci podělit o tu radost ze všech těch super věcí. Navíc já chodím na nějaké větší nákupy tak jednou za čtvrt až půl roku, tak mě nechte si to užít.XP

Jako první bych vám ráda představila své nové sluchátka na bluetooth. Staré už dosloužily, díky mé šikovnosti. Na druhou stranu se to dalo čekat, protože už byly v havarijním stavu. Dostala jsem tedy darem od svého Milého sluchátka nová, značky Zalman. A jsem z nich nadšená. Dobře se nosí, zvuk mají parádní a jsou černé.^^

Dál přejdeme k oblečení. Nebudu sem dávat úplně všechno, ale jen ty nejvíc top kousky. Což jsou vlastně jen dva svetry z C&A a ponožky se soby od F&F a M&S. Oba svetry jsem si zamilovala hned jak jsem je uviděla. A to už jsem začínala být vážně zoufalá, že žádný, který by se mi líbil nenajdu. 

První má naprosto boží dýňovou barvu a už dlouhou jsem po něčem v tomhle odstínu toužila. Navíc je krásně teplý a měkoučký.

Druhý je tmavě vínový a má v sobě třpytivá vlákýnka, takže krásně odráží světlo. Přestože já na třpytky moc nejsem tady mi nevadí. Spíš naopak se mi to hrozně líbí. Je to takové vánoční.^^ Že je taky příjemně měkký snad nemusím ani zmiňovat.
Akorát se mi nepodařilo přesvědčit foťák, aby vyfotil přesnou barvu. Se světlem je to teď dost na houby, ale tak aspoň pro představu to snad takhle bude stačit.

Jak jistě víte, tak zbožňuju soby. A čím víc se blíží Vánoce tím víc se má láska k nim projevuje. Mám vážně, co dělat, abych nekoupila úplně všechno na čem jsou sobi. Naštěstí se zatím docela držím, ale tyhle roztomilé sobí ponožky jsem si nemohla odpustit. Prostě jsem je musela mít! Jsou tak super, až je mi skoro líto je nosit, ale přece je nenechám celou zimu v šuplíku. Minimálně o svátcích je musím provětrat.^^

Od doby co jsem začala sledovat beauty vlogerky se mi vrátilo mé nadšení pro kosmetiku, které jsem naposledy zažila když mi bylo tak dvanáct a permanentně jsem mámě lezla do kosmetické taštičky a do nekonečna pročítala knížky o vizážistice, co jsme doma měli.
Ze začátku jsem si myslela, že mě to po pár měsících přejde, ale už je to skoro rok a moje kosmetická sbírka se pořád víc rozrůstá a pořád mě to baví. A pořád přicházím na nové a úžasné věci. V životě bych nevěřila jakou radost můžu mít z obyčejné rtěnky nebo laku.^^
V rámci nové vášně jsem si tedy pořídila hned několik věcí.

Jako první bych začala se štětcem na tvářenku a makeup. Říkám mu zaječí pacička, protože je nádherně heboučký. Co se štětců týče, tak mám zatím jen samé obyčejné, ale doufám, že časem se propracuju k nějakým lepším a kvalitnějším. Ono je to totiž stejné jako u štětců na malování. To jak je kvalitní štětec se projeví i na výsledné malbě. Pokud vám totiž štětec chlupatí nebo dělá fleky je práce s ním akorát otrava. Proto jsem si tenhle na doporučení kamarádky pořídila v H&M. Není to zas až takové terno, ale myslím, že pořád lepší než ty za pade z drogerie.^^

Další poměrně klasická věc je takhle řasenka. Už jsem nutně potřebovala novou a na řasenky od Maybelline jsem slyšela jen samou chválu. Mimoto mají krásný design obalu. Tak jsem si ji vzala. A jsem s ní hrozně spokojená. Má přesně takový kartáček, jaký jsem chtěla a dělá mi opravdu krásné řasy. Takže myslím, že příště po ní sáhnu znova.

Laky jsou jedna z kategorií, které jsem propadla asi nejvíc. Mám jich už pěknou hromádku, a stále mám pocit,  že mi spousta barev chybí. Ale na druhou stranu je používám téměř nepřetržitě, takže o tom, že by se mi na ně jen prášilo na poličce nemůže být ani řeč. Po narozeninách tedy do mé "sbírky" přibyly tyhle čtyři barvy. Coloramu jsem si pořídila poprvé, ale popravdě musím říct, že mě moc nenadchla. Ty světlé odstíny téměř nekryjí, ale to jsem mohla čekat. Každopádně ten stříbrno-modro-zelený s metalickým efektem snad bude lepší. Protože barva je to naprosto boží. Teď na podzim a zimu jsem se do těch  metalických efektů nějak zamilovala. Což můžete vidět i na laku od Catrice, který naopak kryje skvěle a vůbec toho i víc vydrží. Nejvíc mě na něm, ale baví jeho název. Berry Potter and Plumbledore. No není to super?^^ Myslím, že Catrice začnu prozkoumávat víc.

Kromě barevných laků jsem si konečně pořídila i top coat od Sally Hansen. Měla jsem ho na "wishlistu" už docela dlouho. Všechny blogerky si ho hrozně chválily a já si řekla, že už ho vážně nutně potřebuju, protože pokaždé když si nalakuju nehty, tak vážně nemám čas čekat dvě hodiny než to úplně a napevno zaschne, a až pak teprve něco dělat. S tímhle stačí ani ne pět až deset minut a lak je suchý a ztvrdlý a nemusím se bát, že se  mi sloupe nebo sedře jen co se dotknu třeba klávesnice.

Konečně se dostáváme k poslední části z řas kosmetiky a to jsou rtěnky. Na těch ujíždím vážně hrozně. Hlavně na těch červených. Proto když jsem se někdy v říjnu dozvěděla, že L´oréal má na podzim přijít s celou novou kolekcí jen červených rtěnek rozhodně mě to nenechalo chladnou. Spíš naopak. Skoro jsem slintala nad každým videem, článkem či fotkou, na které jsem narazila. A když jsem je pak konečně viděla na živo moje rozhodnutí si aspoň jednu pořídit jsem převedla do činu. Nejhorší bylo se rozhodnout, který odstín si vzít. Samozřejmě, že bych si nejraději vzala všechny, ale to zkrátka nebylo možné. Po dlouhém uvažování jsem si nakonec domů odnesla Evu. Je to asi nejvíc klasická červená, co tam byla. Na rtech je nádherná, dlouho vydrží a má krásnou pudrovou vůni. Zkrátka všechny ty super věci, co jsem o těchto rtěnkách slyšela a četla se ukázaly jako pravdivé. Jsem z ní hrozně nadšená a momentálně je to moje nejvíc oblíbená rtěnka. Dokonce vážně uvažuji nad tím, že jí pořídím sestřičku. Aby jí nebylo smutno.^^

Tím, ale s rtěnkami nekončím. Kromě výše zmíněné jsem si pořídila ještě dvě nové Kate Moss-ky od Rimmelu. Mám jich už několik. Když je vychytáte v akci nestojí zas tak moc a jsou super. Hezky voní, vydrží docela dlouho, moc nevysušují a mají krásné odstíny. Ta nude je v odstínu Birthday Suit a ta hnědočervená je odstín Burning Desire. Foťák opět moc nepochopil přesný odstín a nepobral ani jemnou perleť, kterou obě rtěnky mají. Přestože já mám raději rtěnky matné u těchto dvou mi ten jemný třpyt, co mají tolik nevadí. 

Od mé vášně pro šminky se přesuneme k mé další vášni. A to k té, která je ještě větší a silnější než předchozí. Není to samozřejmě nic jiného než mé nadšení a láska k filmům a filmografii obecně.

Jak je vám určitě známo ke konci listopadu byla premiéra Hunger Games. Síla vzdoru 1. část. A jelikož já jsem obrovský fanoušek právě HG nemohla jsem si to nechat ujít. Těšila jsem se na ten film už jak dlouhou. To, že jsem na něm byla dvakrát vás tedy určitě nepřekvapí. To čím jsem si, ale udělala nejvíc radost nebylo samé zhlédnutí filmu, ale pořízení tématického hrnečko-kelímku a přívěsku s motivem reprodrozda, které prodávali v kině. Hned jak jsem je tam viděla jsem věděla, že je musím mít. Však se podívejte sami jak jsou úžasné. Navíc za tu cenu, to bylo skoro zadarmo. Přívěsek byl původně na klíče, ale já jsem si jej předělala na přívěsek na krk a nosím ho teď skoro pořád.

U filmů ještě chvíli zůstaneme. Další věc, kterou jsem si totiž pořídila se k filmům vztahuje. Jde o naprosto geniální zápisník od Moleskine s názvem Film Journal. Jde vlastně o to, že tam máte stránky s kolonkami, kde vyplníte film, který jste viděli. Dopíšete k němu nějaké údaje a hlavně tam je místo, kde můžete napsat váš názor na film nebo jiné poznámky k danému filmu. Navíc je tam abecední řazení a pak ještě spousta volných stránek a taky naprosto boží nálepky s filmovou tématikou.
Asi si říkáte k čemu to někomu může být, když existují stránky jako je ČSFD. Já si to pořídila hlavně proto, že jsem teď začala psát recenze pro Filmové Novinky. Budu tak mít přehled jaké filmy jsem pro ně recenzovala a taky mi to bude sloužit jako poznámky při samotném psaní dané recenze. A to je super, ne?
/Mimoto jsem úchyl na bločky a zápisníky a Moleskiny jsou jedny z nejlepších.XP/

Konečně se blížíme k posledním dvěma věcem. Asi by bylo divné, kdybych si jako knihomol a navíc člověk, který momentálně pracuje v knihkupectví, nepořídila nějakou tu knihu. Takže jsem si pořídila rovnou dvě. Obě už jsem četla a po obou už jsem toužila pár let. Žila jsem v tom, že už se nedají sehnat, ale k mé velké radosti byl nedávno dotisk a tak je konečně mám.
Jde o knihy Nikdykde a Američtí Bohové od mého oblíbeného spisovatele Neila Gaimana. Už se těším, až si je znovu přečtu. Jsou totiž skvělé a všem je můžu vřele doporučit.


To je tedy pro dnešek všechno. Článek je to poměrně dlouhý a vyčerpávající. Ani nevím jestli jsem něco takového někdy napsala. Každopádně se mi tenhle formát fotka + psané slovo líbí, takže v něm budu pravděpodobně pokračovat. Do příště snad přesvědčím foťák, že fotky umí lepší.
Jestli jste dočetli až sem díky za pozornost. Mějte se krásně a brzy se snad ozvu s dalším článkem.

Třiadvacet

Dneska mám narozeniny. A už je tak nějak tradice, že každý rok o tom napíšu článek. I když zrovna teď nevím, co přesně bych psala. Je mi už/teprve 23. Na tohle číslo jsem se těšila roky. Dávno jsem se totiž rozhodla, že až mi bude přesně 23 začne dosud nejlepší a nejúspěšnější období mého života. A zatím musím říct, že většina toho, co jsem si předsevzala se mi plní. Ale pořád mám i na čem pracovat. Což si myslím, že je fajn. Nevím, co víc bych napsala. Jsem prostě teď šťastná a spokojená a žádná narozeninová depka se nekoná. Zatím. Možná to teprve přijde. Uvidíme.^^

Podzimní 4FANS

Tuto sobotu tj. 4.10.2014 jsem byla na 4FANS v PVA EXPO Letňany v Praze. Těm z vás, co to nic neříká, tak šlo v podstatě o akci kolem YouTube komunity. To znamená, že tam byli YouTubeři z Česka, Slovenska a dokonce i speciální hosté ze zahraničí. Byla jsem tam celkově asi 2 hodiny, což se může zdát, jako málo, ale můžu vám upřímně říct, že mně to docela stačilo. Ale o tom později.
Na začátek musím říct, že skoro do poslední chvíle jsem nevěděla jestli na 4FANS vůbec půjdu. Na jednu stranu jsem se chtěla potkat s lidmi, které jsem díky YT poznala, na druhou mě obecný program akce nijak extra nelákal. Nakonec rozhodl fakt, že ve stejnou dobu se konalo FOR HOBBY, kam měl namířeno Honzi. A tak jsem tedy nakonec šla. Než došlo na den akce díky videím a statusům ostatních jsem se začala i docela těšit. Zkrátka jsem začala být zvědavá jaké to bude.
Na místo jsme v den konání dorazili kolem desáté hodiny. Nejdřív jsem si prošla ostatní haly, když už jsem tedy měla tu možnost a kolem jedenácti se dostala do haly, kde se pořádalo 4FANS. Hned u vstupu byla hromada lidí. Což se dalo čekat, ale stejně mě to poněkud rozladilo. Já totiž velké mačkající se davy jako sardinky zrovna nemusím. Ale kdo ano, že? Když jsem se probojovala dovnitř rozhodla jsem se nejdřív obhlédnout prostor a až potom se dívat po  někom známém. Respektive po někom, kdo zná i mě a není to jen úplně cizí člověk, kterého já znám a sleduji jeho videa, ale on o mně nemá ani páru. Naštěstí se mi po chvíli podařilo narazit na Xavi. Prohodily jsme pár slov a zase šly každá po svém. Program na hlavním pódiu zrovna nebyl nijak zajímavý, tak jsem po hale, kde lidí pořád přibývalo, bloumala dál. A to už se mi do mysli začala vkrádat otázka, co tam vůbec dělám?
Neb mi nešlo o to získat hromadu podpisů a fotek od lidí, jejichž videa sleduji. Oproti všem ostatním kolem pobíhajícím puberťákům a dětem, s bločky, plakáty, fixy a foťáky. Nevidím v tom totiž žádný extra smysl. Mnohem raději bych si s těmi lidmi popovídala, což ale v praxi nebylo skoro možné. Za prvé z okolního ruchu plus hlasitosti mikrofonů a hudby z pódia nebylo skoro slyšet vlastního slova. A za druhé většina těch "známějších" lidí mělo kolem sebe téměř permanentně kroužek "fanoušků" a plné ruce práce právě s podpisováním a focením. Takže šance, že s nimi urvete alespoň minutu rozhovoru byla fakt malá. Každopádně podařilo se mi na pár takových vzácných chvil odchytit Lou z GetTheLouk, Hayley, Freezyho, Propha a Farnicol s Týnkou. A dokonce jsem se s některými i vyfotila. Když už jsem tahala ten foťák, tak jsem si řekla, že alespoň něco, bych s ním vyfotit měla. Když se zase všichni rozprskli po svých chvíli jsem ještě bloumala po hale. Začínaly mě ale bolet nohy a uvažovala jsem, co budu dělat teď? S těmi, co jsem se chtěla vidět jsem se viděla a zbytek mě až tak nezajímal. Navíc jsem začala být otrávená z toho, jak kolem přibývalo pořád víc a víc lidí a hlavně, jak mi každých 5 vteřin někdo při procházení kolem praštil do tašky. Z toho jsem vážně začínala být vzteklá. Taky na mě začínala dorážet negativistická nálada s deprimujícím podtónem a to jsem musela zarazit. Takže jsem se rozhodla, že se raději seberu a půjdu se věnovat lidem, kteří o moji společnost stojí než se motat na místě, ze kterého bych ještě nakonec měla špatnou náladu. A udělala jsem dobře.
Nicméně na jednu stranu jsem i ráda, že jsem na 4FANS šla, protože to bylo více než poučné. Došla jsem především k tomu, že na takové akce nesmím chodit sama, ale jen se stálým doprovodem. Abych se měla čím zabavit. Taktéž mě to docela nakoplo k tomu najít si opravdu čas a začít na ten YT víc přispívat, pokud nechci, aby se na příští akci opakoval stejný scénář. Zkrátka to chce zapracovat na sebepropagaci.^^

Jinak věřím, že pro spoustu lidí to byla skvělá akce a užili si jí. Za mně to ovšem nebylo žádné terno. Tak uvidíme jestli to příště bude lepší.

Metalový podzim

Ač se to tak nemusí podle počasí zdát už je téměř konec září a to znamená, že podzim už opravdu začal. Minimálně tedy pro mě. Jedním z hlavních faktů, podle kterého to poznám je, že začnu poslouchat metal. Možná si budete ťukat na hlavu a říkat si, co je to za blábol? Ale už léty mám ověřeno, že jakmile se mé srdce a sluch znovu nadchne pro metalovou hudbu je podzim na spadnutí. A je jedno jak se to venku ve skutečnosti tváří.
Obzvláště pokud se znovu s láskou a nadšením zaposlouchám do hudby od české skupiny Ador Dorath. /Víc si o nich můžete přečíst na jejich webových stránkách nebo profilu na bandzone.cz. Já tady opravdu nehodlám vypisovat jejich historii nebo to, co jsou vlastně zač. Pokud vás to zajímá najdete si to určitě sami. Věřím, že inteligentní jste na to dost./ Tuhle kapelu jsem objevila už před hrozně dlouhou dobou. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuji, kdo mě k ní vlastně přivedl. Ale vím jistě, že je to jediná kapela, na jejíž koncerty chodím kdykoliv se mi k tomu naskytne příležitost. Vlastně to je snad jediná kapela, na kterou jsem kdy šla cíleně. Byla jsem už na více, jak pěti jejich koncertech. Což je na mé poměry dost, i když vám to tak nemusí připadat. A co si pamatuji, tak mě nikdy nezklamali a pokaždé to byl super zážitek. Proto jsem taky teď hrozně nadšená z toho, že mají letos vydávat nové CD a v listopadu budou mít znovu turné. Už teď se nemůžu dočkat.
Možná vám přijde zvláštní, že vůbec poslouchám metal. Že vám to třeba ke mně nesedí. Ale pravdou je, že v základu jsem děsně "dárk a ívl" metalistka. Hold je to hudba, ke které se vracím pokaždé když už mě omrzí všechen ten pop, dubstep a další podivné hudební žánry, na které si jen vzpomenete. Takže přestože občas jsem schopná naprosto nadšeně poslouchat Lady Gagu nebo si užívat Skrillexe, stejně nakonec skončím u BFMV, Apocalypticy, Oomph! a dalších. Je jich fakt taková hromada, že si je teď všechny nevybavím. A to jsem ani nevypsala ty úplně nejmilejší. Zkrátka metalový podzim je zase tady a já si ho náležitě užívám.

Práce, práce, práce

Jako jednou každý, jsem se i já dostala do bodu, kdy jsem si řekla, že je už opravdu na čase se úplně osamostatnit. Sice jsem částečně nezávislá buňka byla již na vysoké škole, ale pořád jsem byla finančně závislá na podpoře rodičů. Což už mi po tolika letech, co mě živili a po podpoře při studiu nepřišlo košer. Když už do školy nechodím a jsem schopna a v podstatě i povinna pracovat a živit se sama.
Tak jsem se sebrala, odstěhovala se do Prahy a začala si hledat práci. Musím říct, že to vůbec nebylo tak jednoduché, jak jsem si to původně představovala. Po skoro třech měsících, kdy jsem pořád nemohla najít nic slušného, jsem začínala být vážně zoufalá. Vrátit se zpátky do Třince nepřicházelo vůbec v úvahu, a tak jsem doufala a odpovídala na všemožné inzeráty dál. Až se na mě konečně usmálo štěstí.
S radostí jsem tedy před necelými dvěma týdny nastoupila do práce. Konečně. Konečně proto, že mimo jiné jsem už toho flákání doma měla plné zuby. Jsem asi divná, ale já nikdy neměla příliš v lásce ani letní prázdniny, když jsem ještě chodila na základní školu a následně pak na střední. Na mě jsou prostě i ty dva měsíce hrozně dlouhá doba. A pokaždé jsem se do školy hrozně těšila. S přihlédnutím k tomuto faktu se mi nemůžete divit, že už jsem toho měla dost.
A kde, že to teď vlastně pracuji? V knihkupectví Neoluxor! A jsem z toho nadšená. Už jen proto, že pro mé znovuzrozené knihomolické já je to téměř ráj. Mimoto tam jsou opravdu fajn lidi a zatím si nemůžu na nic stěžovat. I přesto, že domů chodím dobitá jak pes s bolavýma nohama. Neb na to celodenní stání na nich nejsem vůbec zvyklá. Ale to se časem poddá. Zatím mě to tam baví a snad mi to vydrží.
Jediné co ještě musím vyřešit je časové rozvržení dne. To abych stíhala za den všechno, co bych chtěla. Včetně věcí jako je kreslení, čtení, blogování, vlogování a cvičení. A spousta dalšího. Ještě, že mě tak baví dělání seznamů a plánů a podobně.^^ Zbývá akorát, abych je pak byla schopná dodržet. Tak mi držte palce.

Každodenní klasika

Už jsem se zmiňovala, že mě v posledním půlroce nějak chytlo líčení. Tak jsem se rozhodla, že tady občas nějaké ty své pokusy s barvičkami uveřejním. Rozhodně nehodlám tvrdit, že tomu nějak extra rozumím nebo, že snad vím, co je nejlepší a podobně. Nebo snad, že vím, jak se správě tyhle věci vůbec fotí. Ale baví mě to. Tak mi snad můj amatérismus odpustíte. ^^

Tenhle makeup rozhodně není nic převratného nebo objevného. Spíš je to taková klasika, řekla bych. Linky a červená rtěnka. Nicméně mně se to hrozně líbí a troufám si tvrdit, že mi to i sluší. Na druhou stranu tohle snad musí slušet každému. Přestože spousta slečen a dam si na červenou rtěnku netroufne. Já se v ní cítím dobře. Takže s velkou pravděpodobností mě právě takhle můžete potkat při mých toulkách Prahou.

Oči:
Sleek: Au naturel paletka
Essence: liquid eyliner
Essence: Get big lashes / Volume curl mascara
S-he: eybrow pencil

Tvář:
Essence: Cookies and Cream blush

Rty:
Rimmel: 1000 kisses / fix na rty s balzámem / 500 Unstoppable Red

7 tipů jak neusnout ve škole

Dneska všem školou povinným skončily prázdniny a byli nuceni jít zpátky do školy. Což mi přijde jako skvělá příležitost k tomu zveřejnit tady na blogu tohle mé video. Dozvíte se v něm sedm tipů, které by vám mohly pomoct proti usínání v lavici. Snad vám bude aspoň trochu k užitku.
A jinak všem přeji hodně úspěchu v dalším školním roce.;)

Znovuvzkříšení?

Poslední dobou jsem hodně přemýšlela nad tím, že bych zase začala psát na blog. Nějak mi zkrátka to psaní začalo chybět. Je fakt, že dost silně pochybuji, že to tady ještě vůbec někdo čte. Už jen proto, že víc jak rok se tu nic nestalo a ani předtím to mé psaní nebyl nijak extra pravidelné. Ani teď nemůžu slíbit, že budu psát pravidelně, ale třeba se mi to podaří. 

Moje blogová tvorba byla vždycky docela osobní. Byla to pro mě taková ventilace vnitřních pochodů a myšlenek. Takže zkrátka něco jako veřejný deník. Pravděpodobně to tak bude částečně i nadále. Na druhou stranu bych chtěla zkusit nový přístup. A to psát články, které snad budou trochu víc o něčem zajímavějším než jen o mém každodenním životě. Ráda bych je taky propojila s natáčením videí a mým YouTube kanálem. Zkrátka obecně s mojí video tvorbou a možná i tou kreslící. To znamená, že bych ráda aby se tu kromě mých myšlenkových výlevů objevovaly recenze na filmy a knihy. Občas možná nějaké recepty, protože mě hrozně začalo bavit pečení a konečně mám troubu, ve které můžu dělat pokusy. Kromě toho bych sem ráda začala dávat moje obrázky a videa na různá témata. Jak už jsem psala výš. V neposlední řadě se tu možná objeví i nějaké beauty a fashion články. Nějak jsem totiž v posledním půlroce začala dámičkovatět. Což znamená, že vzrostl můj zájem o líčení a módu a podobné věci. Obzvlášť, co se týče pin-up a vintage věcí. Však uvidíte sami.

Jestli se mi tohle všechno podaří splnit nevím. Momentálně, to ale vidím dost nadějně.
Takže začínáme hezky znovu s čistým štítem v nadějném očekávání dnů příštích. Nechť nová éra započne!


P.S.: V příštích dnech bych chtěla doplnit články s odkazy na má YT videa, aby tady nebylo tak smutno a prázdno.

P.P.S: Co se týče starých článků, a všeho co tu původně bylo, tak jsem to nesmazala. Jen jsem skryla zobrazování. Možná časem některé články vrátím na světlo světa, ale moc šancí tomu nedávám. Od doby jejich vydání se toho totiž spoustu změnilo a já bych ráda, aby teď na blogu byly věci nové a aktuální.