Metalový podzim

Ač se to tak nemusí podle počasí zdát už je téměř konec září a to znamená, že podzim už opravdu začal. Minimálně tedy pro mě. Jedním z hlavních faktů, podle kterého to poznám je, že začnu poslouchat metal. Možná si budete ťukat na hlavu a říkat si, co je to za blábol? Ale už léty mám ověřeno, že jakmile se mé srdce a sluch znovu nadchne pro metalovou hudbu je podzim na spadnutí. A je jedno jak se to venku ve skutečnosti tváří.
Obzvláště pokud se znovu s láskou a nadšením zaposlouchám do hudby od české skupiny Ador Dorath. /Víc si o nich můžete přečíst na jejich webových stránkách nebo profilu na bandzone.cz. Já tady opravdu nehodlám vypisovat jejich historii nebo to, co jsou vlastně zač. Pokud vás to zajímá najdete si to určitě sami. Věřím, že inteligentní jste na to dost./ Tuhle kapelu jsem objevila už před hrozně dlouhou dobou. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuji, kdo mě k ní vlastně přivedl. Ale vím jistě, že je to jediná kapela, na jejíž koncerty chodím kdykoliv se mi k tomu naskytne příležitost. Vlastně to je snad jediná kapela, na kterou jsem kdy šla cíleně. Byla jsem už na více, jak pěti jejich koncertech. Což je na mé poměry dost, i když vám to tak nemusí připadat. A co si pamatuji, tak mě nikdy nezklamali a pokaždé to byl super zážitek. Proto jsem taky teď hrozně nadšená z toho, že mají letos vydávat nové CD a v listopadu budou mít znovu turné. Už teď se nemůžu dočkat.
Možná vám přijde zvláštní, že vůbec poslouchám metal. Že vám to třeba ke mně nesedí. Ale pravdou je, že v základu jsem děsně "dárk a ívl" metalistka. Hold je to hudba, ke které se vracím pokaždé když už mě omrzí všechen ten pop, dubstep a další podivné hudební žánry, na které si jen vzpomenete. Takže přestože občas jsem schopná naprosto nadšeně poslouchat Lady Gagu nebo si užívat Skrillexe, stejně nakonec skončím u BFMV, Apocalypticy, Oomph! a dalších. Je jich fakt taková hromada, že si je teď všechny nevybavím. A to jsem ani nevypsala ty úplně nejmilejší. Zkrátka metalový podzim je zase tady a já si ho náležitě užívám.

Práce, práce, práce

Jako jednou každý, jsem se i já dostala do bodu, kdy jsem si řekla, že je už opravdu na čase se úplně osamostatnit. Sice jsem částečně nezávislá buňka byla již na vysoké škole, ale pořád jsem byla finančně závislá na podpoře rodičů. Což už mi po tolika letech, co mě živili a po podpoře při studiu nepřišlo košer. Když už do školy nechodím a jsem schopna a v podstatě i povinna pracovat a živit se sama.
Tak jsem se sebrala, odstěhovala se do Prahy a začala si hledat práci. Musím říct, že to vůbec nebylo tak jednoduché, jak jsem si to původně představovala. Po skoro třech měsících, kdy jsem pořád nemohla najít nic slušného, jsem začínala být vážně zoufalá. Vrátit se zpátky do Třince nepřicházelo vůbec v úvahu, a tak jsem doufala a odpovídala na všemožné inzeráty dál. Až se na mě konečně usmálo štěstí.
S radostí jsem tedy před necelými dvěma týdny nastoupila do práce. Konečně. Konečně proto, že mimo jiné jsem už toho flákání doma měla plné zuby. Jsem asi divná, ale já nikdy neměla příliš v lásce ani letní prázdniny, když jsem ještě chodila na základní školu a následně pak na střední. Na mě jsou prostě i ty dva měsíce hrozně dlouhá doba. A pokaždé jsem se do školy hrozně těšila. S přihlédnutím k tomuto faktu se mi nemůžete divit, že už jsem toho měla dost.
A kde, že to teď vlastně pracuji? V knihkupectví Neoluxor! A jsem z toho nadšená. Už jen proto, že pro mé znovuzrozené knihomolické já je to téměř ráj. Mimoto tam jsou opravdu fajn lidi a zatím si nemůžu na nic stěžovat. I přesto, že domů chodím dobitá jak pes s bolavýma nohama. Neb na to celodenní stání na nich nejsem vůbec zvyklá. Ale to se časem poddá. Zatím mě to tam baví a snad mi to vydrží.
Jediné co ještě musím vyřešit je časové rozvržení dne. To abych stíhala za den všechno, co bych chtěla. Včetně věcí jako je kreslení, čtení, blogování, vlogování a cvičení. A spousta dalšího. Ještě, že mě tak baví dělání seznamů a plánů a podobně.^^ Zbývá akorát, abych je pak byla schopná dodržet. Tak mi držte palce.

Každodenní klasika

Už jsem se zmiňovala, že mě v posledním půlroce nějak chytlo líčení. Tak jsem se rozhodla, že tady občas nějaké ty své pokusy s barvičkami uveřejním. Rozhodně nehodlám tvrdit, že tomu nějak extra rozumím nebo, že snad vím, co je nejlepší a podobně. Nebo snad, že vím, jak se správě tyhle věci vůbec fotí. Ale baví mě to. Tak mi snad můj amatérismus odpustíte. ^^

Tenhle makeup rozhodně není nic převratného nebo objevného. Spíš je to taková klasika, řekla bych. Linky a červená rtěnka. Nicméně mně se to hrozně líbí a troufám si tvrdit, že mi to i sluší. Na druhou stranu tohle snad musí slušet každému. Přestože spousta slečen a dam si na červenou rtěnku netroufne. Já se v ní cítím dobře. Takže s velkou pravděpodobností mě právě takhle můžete potkat při mých toulkách Prahou.

Oči:
Sleek: Au naturel paletka
Essence: liquid eyliner
Essence: Get big lashes / Volume curl mascara
S-he: eybrow pencil

Tvář:
Essence: Cookies and Cream blush

Rty:
Rimmel: 1000 kisses / fix na rty s balzámem / 500 Unstoppable Red

7 tipů jak neusnout ve škole

Dneska všem školou povinným skončily prázdniny a byli nuceni jít zpátky do školy. Což mi přijde jako skvělá příležitost k tomu zveřejnit tady na blogu tohle mé video. Dozvíte se v něm sedm tipů, které by vám mohly pomoct proti usínání v lavici. Snad vám bude aspoň trochu k užitku.
A jinak všem přeji hodně úspěchu v dalším školním roce.;)