Street Food Festival

V Praze se pořád něco děje. Obzvláště v létě se s různými menšími i většími festivaly roztrhne pytel. Takže o zábavu zde není nouze.
Jelikož jsem už dlouho nikde nebyla, rozhodla jsem se vyrazit v neděli 5.7.2015 na Street Food Festival pořádaný v prostorách Nákladového nádraží na Žižkově.
U té příležitosti jsem pořídila pár fotek, aby jste viděli, jak to na takovém festiválku vypadá.

Z fotek můžete vidět, že lidí tam moc nebylo. Tedy ne moc na pražské poměry. Vinu přičítám hlavně tomu, že bylo asi 35°C ve stínu. Takže šíleně vedro.

Docela jsem obdivovala všechny ty lidi, co tam grilovali a věčně stáli u rozpáleného ohně a připravovali nejrůznější delikatesy nejen z masa.

Vzhledem k horku jsem na nic teplého neměla ani pomyšlení. I když ty burgery a hotdogy a palačinky vypadaly výborně. 

Nejpříjemněji bylo asi v této betonové hale, kde byl bar a mám pocit, že nějaké věci od Amnesty International o imigrantech. Tady jsem taky natrefila na Baty s Fiolou. Takže zbytek času jsem trávila s nimi, protože v jejich společnosti je vždycky hrozně fajn a sranda.

Mimochodem Baty celou dobu točila materiál do vlogu. Takže až vyjde hodím vám úplně dolů odkaz, aby jste ten zážitek z festivalu měli ještě realističtější.

Po dlouhém rozmýšlení, co si dám jsem se rozhodla ochutnat raw brusinkovou zmrzlinu. Stála sice nekřesťanské peníze, ale nějak mě chytla zdravá stravovací vlna a šla jsem do toho. 

Musím říct, že byla moc dobrá. Jediné sladké na tom byla ta hořká čokoláda, ale jinak to vůbec nebylo přeslazené jako bývají normální nanuky. Takže doporučuji. Jestli na ní někde natrefíte. Neváhejte.

Dál jsem si dala jakýsi studený vietnamský dezert. Jmenovalo se to Che, jestli si to tedy dobře pamatuji. Ty zelené a růžové kousky jsou puding. Dále v tom bylo liči, pražené mandle a celé to bylo zalité šťávou nebo džusem taky s liči. A taky to chutnalo moc dobře. Bylo to parádně osvěžující. 

Dál už jsem si nedala nic. Jen teda ještě cider a tím to haslo. Přestože jsem po stáncích ještě chvíli pokukovala, ale byla jsem nacpaná. V tom horku se tomu ani nedá divit.

Jeden ze stánků nabízel hromady nejrůznějšího exotického ovoce. Včetně durianu, který jsem taky vyzkoušela. Naposledy. Tohle si rozhodně už nikdy nedám. Chutná to totiž příšerně. Vážně. Nejhorší věc, co jsem kdy jedla. Ale pokud rádi ochutnáváte neznámé a divné věci směle do toho.

Jako hodně zajímavá věc mi přišlo tohle máslo. Vzala jsem si od něj dokonce letáček a uvažuji, že bych si ho i pořídila. Je prý totiž hrozně fajn. Nepřipaluje se, dobře chutná, není v něm laktóza, napomáhá trávení a mozku. Zkrátka má samé super prospěšné vlastnosti.

Masové knedlíčky a japonské sladkosti taky vypadaly moc dobře. Třeba příště.

Z nádraží jsem vyrazila pěšky na Florenc přes park, ze kterého byl moc hezký výhled na Žižkovskou věž a Vítkov. Dřív jsem na Žižkově bydlela, takže tahle místa znám.

Nakonec jsem kolem baráku, ve kterém jsem vegetovala šla a vyfotila si ho. Strávila jsem tam sice jen jedny prázdniny, ale bylo to rozhodně fajn ubytování a poznala jsem tam super lidi.


Pokud se mi poštěstí a festival se bude konat i příští rok určitě na něj půjdu znovu a ráda. Jen doufám, že počasí bude příjemnější a budu si moct dát nějakou masovou specialitu. Každopádně byla to parádně strávená neděle a už se těším, až zase někam vyrazím.

Sunset

 Paletku Sunset od Sleeku už mám nějaký ten pátek a docela dlouho už jsem ji nepoužila. Tak jsem si řekla, že je čas to napravit. Navíc když venku tak krásně svítí sluníčko, což mě inspirovalo k tomuhle letnímu looku. Trochu mi ty barvy připomínají zralé broskve. A to je přece ideální letní ovoce.

 Jak už jsem psala použila jsem jen stíny z paletky Sunset. Problém je, že v této paletce z nějakého záhadného důvodu nejsou názvy jednotlivých stínů. Takže vám neřeknu přesně, které stíny jsem použila.
K tomu linka a řasenka a hotovo.

A tady máte líčení víc v detailu.

A co bude dál?

Tuhle otázku si kladu už pár týdnů.
Po tom, co se mi podařilo úspěšně dokončit bakalářské studium se po počáteční radosti a zklidnění v mé mysli usadilo plno všetečných otázek na budoucnost.
Co teď budu dělat se svým životem? Mělo to studium smysl? Co chci dělat? Čeho chci dosáhnout? A tak dále.
Je jich milion a jedna. Určitě vás taky nějaké další napadnou.
Co, ale s nimi? Ze začátku jsem je ignorovala a ještě plná nadšení plánovala do čeho všeho se pustím. Jenže dny ubíhají a já se zatím nepustila do realizace téměř ničeho. Po všech těch nervech jsem upadla do stádia apatie a posledních pár dní mám pocit, že jen zaplácávám drahocenný čas a přežívám ze dne na den bez toho aniž bych se někam dál pohnula.
Hrozně mě to ubíjí a kazí mi to náladu. Nejhorší je, že v tomhle rozpoložení nemám vůbec na nic chuť. Jsem skoro ze všeho otrávená, líná a nic mě nebaví. Takže to řeším tím, že se cpu jak kyselina, z čehož mám ještě nanicovatější náladu nebo hraju hry na počítači. Abych utekla před realitou. Přiznejme si to, že to je hlavní poslání her a taky hlavní důvod proč vůbec lidi počítačové hry hrají a mají je tak rádi. Je to v dnešní době dokonalý únik od problémů a reality.
A fakt, že si tohle všechno uvědomuji na celkovém stavu moc nepřidává. Zatím. Silně doufám v to, že se brzy dost naštvu sama na sebe a začnu s tím vším něco dělat. Třeba jako dostatečný impuls postačí zveřejnění tohohle článku. Sice nemá pořádně hlavu a patu. A plácám tu páté přes deváté, ale to se snad dalo čekat, ne?

Docela by mě zajímalo jestli máte taky někdy takové apatické nálady a nanicovaté myšlenky. A hlavně, jak se vám je daří překonat?