Dneska mám narozeniny a jako každý rok je to pro mě období polemizování a ohlížení se za rokem předchozím. Letos jsem si řekla, že v rámci pozitivního myšlení nebudu smutnit nad tím, co všechno jsem zase nestihla a nesplnila, ale naopak. Raději bych se chtěla radovat nad tím, co jsem za ten rok dokázala.
Takže abychom si to pro začátek nějak shrnuli.
* Dokončila jsem úspěšně bakalářské studium.
* Stále mám práci.
* Stále mám kde bydlet a co jíst.
* Stále jsem se svým Milovaným.
* Píšu recenze na filmy.
* Ze stravy jsem vyřadila pšenici.
* Zařídila jsem si všechny doktory v Praze.
* Zase jsem začala kreslit.
* Zase jsem začala natáčet videa a fotit.
* Zase jsem začala přispívat na blog.
* Zase jsem se pustila do studia norštiny.
* Konečně jsem si vyrobila vílí křídla.
* Sehnala jsem pár knih, o kterých jsem si myslela, že jsou už nesehnatelné.
* Vrátila jsem se k zájmům z "dětství".
* Potkala jsem a skamarádila se hned s několika úžasnými lidmi.
* Zbavila jsem se téměř ekzému. Hlavně na zápěstí.
* Upekla jsem svoje první cupcakes.
* ...a mnoho dalšího.
Věřím, že kdybych přemýšlela déle určitě bych toho vymyslela ještě spoustu z čeho mít radost. Upřímně, ale musím konstatovat, že na příští rok mám poněkud ambicioznější cíle. A jen doufám, že se mi jich podaří splnit co nejvíce.
Už v pubertě jsme si s kamarádkami sepisovaly "narozeninové smlouvy", o tom co do daného věku chceme stihnout nebo udělat. Některé mám ještě do dneška schované. Při posledním třídění těchto nostalgických dokumentů jsem dokonce narazila na seznam "životních cílů", jenž jsem si sepisovala když mi mohlo být tak 12. Možná i méně. Bylo to docela úsměvné. Hlavně ty body jako potkat se s herci z Harryho Pottera a podobné. Pak tam, ale bylo i pár takových, které mi až vyrazily dech. Například bod, který se zabýval ochrannou přírody a zvířat. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se od té doby změnila. A jak moc se změnily i mé priority. Když si vzpomenu, co jsem si představovala v patnácti a později v osmnácti či dvaceti, že budu dělat až mi bude tolik co mi je teď, nestačím se divit. Kam se ztratila ta holka s velkými plány, ambiciózními představami a plná cílevědomosti?
Očividně se spousta těch plánů ztratila někde cestou k dospělosti. Ačkoliv já si dospělá vůbec nepřipadám. Zkrátka jsem si spoustu věcí představovala úplně jinak než, jak jsou teď. Přesto nemůžu říct, že bych byla nešťastná nebo nespokojená. To vůbec. Jsem vděčná za každý den a každou novou zkušenost. Ráda bych ale vyhrabala některé staré sny a cíle a přivedla je znovu k životu. Neb jsem si uvědomila, že některé sny ač zahrabány pod nánosem času stále mají sílu jako když jsem se pro ně nadchla poprvé. Některé snad i s větší intenzitou a naléhavostí.
Za rok uvidíme, jak moc se jim podařilo opravdu se prosadit.
Máte vy nějaké cíle a plány, které by jste chtěli stihnout do určitého věku? Plánujete vůbec takhle dopředu či se necháváte volně unášet tím, co určitý čas přinese? Nebo máte věci, které by jste prostě jen chtěli stihnout během života?
Krásně napsané ;)
OdpovědětVymazat