O žehlení a domácích pracích

Jako náctiletá jsem žehlení nesnášela. Komu by se taky v té době líbily jakékoliv domácí práce? Ale stejně jsem je musela vykonávat. Od holky se to tak nějak očekává, že k uklízení bude mít bližší a důvěrnější vztah než kluk. Rodiče se sice snažili mezi mnou a bratrem jednotlivé úkoly v rámci férovosti dělit, ale přiznejme si, že v praxi to moc nefungovalo. Stále existovaly věci, které jsem zásadně dělala jen já. Jako třeba již zmíněné žehlení. Rozhodně však nemůžu tvrdit, že jsem žehlila nějak extra často. Většinou stejně žehlila mamka. Asi se na to nemohla dívat.

Když jsem pak šla na vysokou a osamostatnila se, žehlení z mého života vymizelo úplně. Na kolejích jsem prala málokdy, protože tamní prací systém byl podivný a hlavně pračky byly děsné. Takže k praní jsem se uchylovala jen v naprosto nezbytném případě. Když to šlo, tak jsem všechno špinavé prádlo odvezla s sebou k rodičům, kde mi ho naše super moderní pračka vyprala v cukuletu a mamka protáhla pod žehličkou. Na konci víkendu jsem tak měla všechno čisté a vyžehlené. Tudíž něco jako žehličku jsem mezi svou nutnou výbavu nepočítala.
Popravdě si myslím, že kdybych dál bydlela někde sama, tak žehličku nevlastním do dnes. Zkrátka bych ji nepotřebovala, protože by mi to nepřipadalo důležité.

Realita je však taková, že od doby, co jsem se přistěhovala do Prahy a bydlím se svým Milým, tak jsem si žehlení docela oblíbila. Můj pohled se na tuhle dříve otravnou činnost úplně změnil. Jasně pořád se mi do ní občas nechce a někdy na mě vyprané prádlo kouká smutně i týden, ale když už se k tomu konečně dostanu, tak mě to opravdu baví a užívám si to. Nejraději mám když jsem sama doma. To si pustím nahlas písničky, audioknihu nebo zapnu nějaké dlouhé povídací video od některé oblíbené blogerky a jde se na věc.
Uvědomila jsem si jaká je to krásná relaxační činnost. Myšlenky nechám volně plynout a ničím se nestresuji. Zkrátka pohoda. U žehlení mě taky někdy napadají ty nejlepší myšlenky a nápady. Jako třeba když mi došlo, jak je to vlastně skvělé, že mám komu to prádlo žehlit. Takže pokaždé když teď žehlím, tak si uvědomím jaké mám štěstí a jak moc jsem vděčná za všechno dobré a krásné, co mě dosud potkalo. A to je na celé této činnosti to nejlepší. Má skoro meditativní účinky. Přiznejme si totiž, že jen málokdy si ve všem tom každodenním shonu uvědomujeme, jak moc bychom měli být vděční. Nebo si najdeme chvíli času jen pro sebe a naše myšlenky. Nezatracujme tedy pozitiva domácích prací a až příště budete žehlit, vysávat nebo mýt nádobí na chvíli se do té činnosti ponořte a uvidíte, co to přinese. Kromě pocitu vnitřního klidu a radosti z dobře odvedené práce vás to třeba i začne bavit.

Máte taky nějakou oblíbenou domácí práci? A kterou naopak absolutně nesnášíte? Za mě je to vytírání. A proč? To se dozvíte třeba v nějakém příštím článku.

Jen přežít další den

Znáte to když se probudíte a ještě než vylezete z postele tak začnete tušit, že dneska byste raději měli zůstat zachumlaní pod dekou a nevystrkovat nos. Je to takový neurčitý pocit. Dalo by se říct šestý smysl nebo intuice. Bohužel, ale málokdy můžete zůstat v té posteli a přečkat v bezpečí do dalšího dne. Většinou si hned z kraje uvědomíte, že ten den máte spoustu nevyhnutelných povinností. Obzvlášť takhle uprostřed týdne. Protože je, ale teprve ráno tak si ještě plní optimismu řeknete, že to bude určitě skvělý den a jdete se vrhnout do víru života. Jaká to naivní chyba.

Přesně s tímhle jsem se vzbudila dnes. Všechno vypadalo v pohodě, ale pak z ničeho nic se objevila a celou mě pohltila. Špatná nálada, otrávenost a nechuť. To si tak sedíte. Necháváte myšlenky plout kam se jim zachce a najednou se vám do mysli začnou vkrádat pochybnosti. Začnete mít špatné svědomí, že neděláte nic užitečného a pak to na vás padne. Pocit, že mrháte drahocenným časem, že jste malí a bezvýznamní a tak dále. V mysli se vám zjevují jen myšlenky na všechny vaše neúspěchy a všechno, co děláte špatně. A tím pro vás krásný den končí. Celý jeho zbytek je na nic. Všechno a všichni vás prudí. Na co sáhnete se pokazí. Je jedno, že venku svítí sluníčko a racionálně nemáte jediný důvod pro to být nešťastní nebo si na cokoliv stěžovat. Je konec. Teď už vám zbývá jen doufat, že to do večera nějak vydržíte a zítra se vzbudíte a bude to pryč.

Nesnáším když na mě padne tahle nálada. Za ty roky, co s ní svádím boj jsem nenašla způsob, jak ji porazit nebo aspoň zahnat. Je sice pravda, že za posledních několik let už její návštěvy nejsou tak časté, ale přesto se pořád vrací. Některých věcí, nálad a pocitů se zkrátka nezbavíte. Jsou vaší součástí. Člověk se asi s nimi hold musí naučit žít a přijmout je za své.

Stává se vám to někdy taky? Máte nějaký osvědčený způsob, jak se z takové nanicovaté nálady dostat? Vážně by mě to zajímalo, protože by se mi to určitě do budoucna hodilo.

Ze skicáku 1.

V rámci produktivního roku 2016 se snažím moc nezahálet a kreslit, co to jen jde. Sice tak dva týdny v lednu jsem tužku nevzala do ruky vůbec, ale i tak se mi podařilo něco málo obrázků nastřádat. Zkouším nové techniky a styly. Zamilovala jsem si v poslední době hlavně fixy. Jak na linku, tak na stínování. Nedá se to totiž gumovat a to mě nutí si víc každý tah trochu víc rozmyslet. 

První koláž skic je plná naprosto náhodných obrázků. Zelené jsou z cestovního Moleskinu, takže mi zabraly třeba tak pět minut. Docela uvažuji nad pořádnou ilustrací Edith z Crimson Peak, která je vlevo dole. Taky ta hradní scenérie by možná stála za detailnější prozkoumání. A kdybyste se náhodou divili, proč je ta královna vybarvená jen z části, tak je to proto, že se mi ji podařilo rozmazat. Kdo mohl tušit, že se ten fix na lineart bude pod Promarker fixem rozpouštět? No navztekala jsem se kvůli tomu hodně.

Nějakou dobu jsem měla takové medailonkové období. Hrozně se mi to zalíbilo a asi jich v budoucnu uvidíte více. Taky jsem si neodpustila aspoň jeden obrázek Elsy, protože Frozen u mě už od Vánoc vede hned na několika frontách. Mám s ním stolní kalendář a hromadu samolepek do diáře. A u toho to určitě neskončí.

Nejvíc mě, ale v poslední době provází Harry Potter. Pravděpodobně díky blížícímu se filmu mě chytla naprostá "potterovská" mánie. Tudíž když mě zrovna nebaví poslouchat písničky, tak si u kreslení pouštím audioknihy. Taky jsem během nemohoucnosti zhlédla dva filmy a v práci pořád pokukuji po všech knížkách, které mi ještě chybí do sbírky. A taky pořád uvažuji nad omalovánkami s HP tématikou. Ty si asi nakonec taky neodpustím. Harryho určitě čekejte ještě spoustu a spoustu. Tohle jsou zatím prvotní návrhy vzhledu hlavních postav. Musím říct, že jsem s nimi celkem spokojená. Teď už je jen dostat do ruky, aby pokaždé vypadali stejně.

Která skica vás zaujala nejvíce a co říkáte na fixy?

Moje Whole30 - 4.týden. A co dál?

Včera byl poslední den mého snažení. Jsem na sebe fakt pyšná. Čtvrtý týden už byl docela hračka. Chutě mě nějak extrémně netrápily a návštěvu rodiny jsem taky přežila bez větší úhony. I když ty záviny od babičky byly opravdu lákavé, odolala jsem.
Cítím se teď skvěle. Nic mě nebolí, ekzém je tak na 99% pryč, jsem plná energie a hrozně dobře spím. A to je jen zlomek benefitů, které mi to přineslo. Největší radost mám z toho, že se teď vlezu do šatů na ples a sukně po babičce. Aby jste rozuměli šaty jsem měla naposledy na sobě na oslavu osmnáctých narozenin a to už je nějakou chvilku. A sukni mám ve skříni skoro rok a do teď jsem ji nevytáhla. Jinak pokud by vás přesně zajímalo kolik kilogramů mi za těch 30 dní zmizelo, tak je to přesně 6 kg. Přijde mi to neuvěřitelné. Dokonce mi už ani nechybí sladké. Bohatě si vystačím s ovocem.

A co bude dál? 

Dneska začala zaváděcí fáze. Takže jsem si na snídani dala ovesnou kaši, na kterou jsem se moc těšila. K mé nelibosti ve vločkách bylo i 20 %  pšeničné vlákniny, ale tak zkusila jsem to. Popravdě mi to až tak nechutnalo. A celé dopoledne mi bylo nějak divně od žaludku. S obilovinami tedy asi kamarádit moc nebudeme.
V příštích dnech bych chtěla vyzkoušet ještě mléčné výrobky. Hlavně nějaký sýr. Bez zbytku se klidně obejdu. Mléko jako takové mi nechybí. Obzvlášť po tom, co jsem se zamilovala do toho kokosového. Jogurty a kefíry jsem moc nejedla ani předtím.
Co se týče luštěnin, tak těm se asi budu vyhýbat dál. Vidím to maximálně tak na občas nějakou tu čočku nebo hrášek.
Za těch třicet dní jsem si na stravu ve Whole30 hrozně zvykla a nějak se mi ji nechce opouštět, ale protože ráda peču a chci to trochu volnější, tak se asi vrhnu na paleo stravu. S tím, že občas když nebude zbytí nebo na to budu mít vyloženě chuť si dám něco speciálního. Třeba pizzu nebo burrito. Uvidíme.
Momentálně jsem spokojená s tím, jak to je a dál sbírám informace a tipy na zdravější stravování. Každopádně jsem se rozhodla, že celý striktní program Whole30 si určitě zase zopakuji na jaře. Pravděpodobně v dubnu. Nechcete se někdo přidat?