pondělí 11. července 2016

Čarodějnice se vrací

Kam až mi paměť sahá mě fascinovalo všechno magické, kouzelné a tajemné. Proto není divu, že už od nějakých devíti let jsem se začala zajímat o čarodějnictví a okultismus. Tehdy se navíc objevil časopis W.I.T.C.H., kterému jsem naprosto propadla a kupovala ho snad až do svých šestnácti. Ještě do dnes mám všechny koupené díly schované a strážím si je.
Jak jsem rostla dostávalo se mi do rukou stále více a více knih na toto téma. V mojí knihovničce najdete hned několik titulů o čarodějnicích, wicce, andělích a tak podobně. Zhruba do nějakých osmnácti jsem se vším tímhle zabývala poměrně často a intenzivně. Pak, ale přišlo spoustu změn a nových zájmů a kouzla šla k ledu. Naštěstí však ne úplně. Vždycky nějak částečně zasahovaly do mého života. Ať už to byl oltář, který jsem měla ještě v prváku na vysoké v pokoji nebo později stále přítomný pentagram na krku.


Mé intuitivní a spirituální já šlo tedy do pozadí a nastoupila vláda především racionálního a materialistického já. Což je samozřejmě pochopitelné, když se máte najednou stavět na vlastní nohy a řešíte především to, aby jste měli, co jíst, kde spát a další ryze praktické věci dospělého života. 
Nicméně za posledního půl rok se mé životní prostředí konečně trochu ustálilo a má duchovně vyprahlá duše se začala hlásit o slovo. Že prý je taky řada na ní.
 
Znáte takový ten nutkavý pocit, že vám něco chybí a vy pořád nevíte, co to je a ono to nedá a nedá pokoj? 

Tak přesně takový jsem měla několik měsíců než mi došlo, že dušička potřebuje výživu. Hodně k tomu napomohlo to, že jsem v práci dostala na starost oddělení knih o New Age, Duchovních naukách a Esoterice. Najednou jsem začala zjišťovat, že bych si vlastně spoustu z těch knih chtěla přečíst. Začala jsem si říkat, jak je možné, že jsem už docela dlouho nepřečetla žádnou z knih na toto téma? A uvědomila si, že mi to vlastně hrozně chybí. Tak jsem se do toho dala. Pomalu. Polehoučku. Oprášila jsem tarotové karty, pořídila si pár nových polodrahokamů a zase začala meditovat.


Mám toho ještě hodně, co dohánět, ale neskutečně mě mé znovuobjevování a rozšiřování vlastní spirituality baví a naplňuje. Vážně nechápu, jak jsem mohla být tak dlouho "zamrzlá". Zase se začínám cítit víc jako já. Jako čarodějnice, kterou jsem vždycky byla a vždycky budu. Hold už jsem se tak narodila.

Žádné komentáře:

Okomentovat