Jsem závislá na cukru a přiznávám to.
Ale co s tím?
To mi vrtalo hlavou docela dlouhou dobu. Jak se mám donutit začít nemít ráda něco, co naprosto zbožňuji? Mluvím samozřejmě o čokoládě. Čokoláda, stejně jako všechno sladké a jídlo obecně, je pro mě jako božstvo. Když mám špatnou náladu, mám z něčeho radost nebo se prostě nudím, první po čem sáhnu je jídlo. Zejména to sladké a nezdravé. Kromě všeho sladkého patří mezi mé oblíbené pochutiny hlavně hot dogy, hamburgery, burrito a hranolky. A to nemluvím o české kuchyni a všech těch úžasných omáčkách jako je svíčková, koprovka nebo rajská.
Celkem mi trvalo než mi došlo, že jsem si k jídlu vypěstovala poměrně silnou nezdravou psychickou vazbu. Ano. Jsem přesně ten člověk, který zajídá emoce. Určitě jste o tom už někde slyšeli. Zkrátka si nemůžu pomoct. Jenže už jsem toho začala mít dost. Hlavně proto, že se všechno to "užívání si jídla" dost markantně začalo podepisovat na mém fyzickém vzhledu. Nikdy jsem nebyla vyloženě hubená nebo drobná. Vždycky jsem byla statnější konstrukce. Takže žádná křehká víla. Spíš taková valkýra nebo amazonka. ALE. V poslední době jsem se přestala cítit dobře ve vlastním těle. Najednou jsem si opravdu přišla nějaká moc špekatá a oplácaná. K tomu přidejte bolesti svalů, rozházené zažívání a věčné bolesti břicha a musí vám být jasné, že mi začalo v hlavě zvonit červené varovné světlo. Takhle to zkrátka už dál nešlo. Proto jsem se rozhodla ve znamení velkých změn letošního roku dát do hromady a dosáhnout své životní formy.
Protože kdy jindy než teď?
Pro začátek jsem se opět pustila do loni osvědčeného programu Whole30. O co jde a jak mi to minule šlo si můžete přečíst tady, tady, tady a tady. Perfektně mi to vyhovovalo, tak proč se k tomu nevrátit? Musím ovšem přiznat, že tentokrát už z toho tak super nadšená nejsem. A chvilkami mám sto chutí se na to vykašlat, ale už po týdnu začínám vnímat výsledky. Líp spím, začíná se mi zlepšovat zažívání a energie mi taky pomalu stoupá. Taky se pomalu přestávám cítit tak balvanovitě. Tentokrát bych, ale už opravdu ráda u paleo stravy zůstala na pořád. Neříkám, že už si nic z toho, co jsem popisovala výš nedám. To rozhodně dám, ale hlavně ty sladkosti bych vážně ráda omezila na minimum. Takže už žádné tři čokoládové tyčinky denně, zapité kofolou a zajedené gumídkama. Tohle maximálně tak jednou za měsíc. Jestli vůbec. A jestli mi z toho nebude zle.
Další výzvou je pro mě cvičení. Když už se k němu konečně dokopu a dostanu, tak mě i baví a užívám si to. Problém je si najít čas. Ale pracuji na tom a věřím, že to pomalu po lehoučku půjde. Určitě vám dám vědět, jak se mi daří.
A co vy? Jak jste na tom s vaší formou? A s jídlem? Berete ho jen jako palivo nebo si užíváte každé sousto a nedáte na něj dopustit?
Žádné komentáře:
Okomentovat